Migrace patří v současné době k aktuálním tématům a to i pokud odhlédneme od migrace nucené (uprchlictví). Po roce 1989 se nám postupně otevřely nové možnosti cestování, studia i práce v zahraničí. Také k nám, do České republiky, přichází více cizinců za prací, studiem, z rodinných i jiných důvodů. Pravděpodobně si celkem snadno dokážeme představit, že nucená migrace s sebou přináší velké množství stresu a traumatizujících zážitků. Méně zřetelné už pro nás bývá, že i migrace dobrovolná, (byť i dočasná), zatěžuje poměrně vysokou mírou stresu. Uvědomme si, ale že mezi bezprostřední následky migrace patří například ztráta domova, sociálních vztahů, pocitu fyzického bezpečí, ekonomické jistoty, sociálního statusu a osobní identity. A kromě toho se do pohybu dává také proces změn vyvolaných kontaktem s jinou kulturou. Na počátku bývá obvykle kulturní šok, jenž je chápán jako krize osobnosti či identity zapříčiněná kontaktem s cizí kulturou.
Co může být jeho příčinou?
1. Stresová reakce, jež je běžnou reakcí na život v nové zemi. Projevuje se na psychické i tělesné úrovni (úzkosti, deprese, vyšší nemocnost).
2. Život v nové zemi vyžaduje velké úsilí porozumět věcem, kterým by člověk ve svém domovském prostředí rozuměl automaticky. Přetížení a kognitivní námaha pak mohou zapříčinit duševní a emoční vyčerpání (objevují se silné bolesti hlavy, přání izolovat se, atd.)
3. Změny v sociálních rolích a mezilidských vztazích mohou ohrožovat duševní vyrovnanost, pocit zdraví a sebepojetí. Mohou vyústit až v šok způsobený ztrátou rolí.
4. Osobní šok, jenž zahrnuje například ztrátu osobního kontaktu s důležitými blízkými lidmi nebo ztrátu intimity.
Jakými fázemi obvykle člověk, jež zažívá kulturní šok prochází?
1. Fáze idealizace a nadšení, euforické pocity splněného snu. Začíná „nový život“.
2. Fáze krize nastává během několika týdnů po příjezdu do nové země. Projevuje se například jako série stupňujících se problémů, negativních zkušeností a reakcí nebo jako plně rozvinutá krize. Člověk zažívá deziluzi, konflikty vnitřní i vnější, život nedává smysl. Pocit nedostatku kontroly nad svým životem může vést například k depresivní reakci či zvýšené agresi (třeba v rodině vůči partnerovi či dětem).
3. Fáze normalizace. Člověk se postupně adaptuje v nové zemi. Rozvíjí své dovednosti řešení problémů v nové kultuře.
4. Fáze adaptace je dosaženo, pokud člověk dosáhl stability a úspěšnosti v řešení problémů v nové kultuře. Pokud se rozhodnete pro pobyt v zahraničí, je dobré vědět, že se s kulturním šokem můžete setkat. Není vždy lehké potýkat se s těmito problémy samostatně. Nebojte se proto požádat o pomoc, ráda Vás budu na Vaší cestě provázet. Mgr. Hana Váchová
Zdroje: Vizinová, D., Preiss, M. Psychické trauma a jeho terapie. Praha: Portál, 2001, s. 98 Berry, J.W. Psychology of Immigration. Journal of Social Issues, 2001, 57, 3, s 615-631. Winkelman, M. Cultural Shock and Adaptation. Journal of Counseling and Development, 1994, 73, 2, s. 121-126. Leong, F.T.L. Counseling international students and sojourners. In Pedersen, P.B., Draguns, J.G., Lonner, W.J., Trimble, J.E. (eds.). Counseling across cultures.5th. ed. Thousend Oaks: Sage Publictions, 2002, s. 185-207.
Chcete info o termínech kurzů, slevách a článcích?
Přihlášením k odběru e-mailů souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů.
